×

Zážitky ze školy v přírodě na základně Asgard

Pondělí 30.5.2016

Setkáváme se už před osmou hodinou u pokladen na Hlavním nádraží. Konečně našemu rychlíku na České Budějovice přidělili nástupiště a i ta jedna slza loučení s maminkou se mění v očekávání a úsměv. Jsme na cestě do Veselí nad Lužnicí a děti si, jak už jsou zvyklé, podle svých potřeb vyčleňují hlučné a tichá kupé. Někdo z dětí vytahuje knížku s instrukcemi, jak přežít. Diskuse se stočí od letadel k tomu, co dělat, pokud se někdo ocitne v potápějícím se autě. Proč pod vodou nejprve nejdou a pak zase už jdou otevřít dveře, jak rychle stáhnout okénka, co dělat s elektrickými, která se pod vodou neotevírají atd. U Sudoměřic u Tábora se už diskutuje o bitvě u Sudoměře, Táboru a Husitech (nevadí, že Sudoměřice jsou jinde než Sudoměř, sudy měřili v obou). Diskuse končí, až když vidíme za nově napuštěným Jordánem Táborskou věž.

Přestup na nádraží ve Veselí nad Lužnicí dětem osvěžuje prodejní automat. Další rychlík nás veze do Jindřichova Hradce, kde se za zpěvu písničky přesunujeme na autobus do Roseče. Z Roseče vyrážíme pěšky k cíli naší cesty – osadě Asgard. U Houbového parku nás potkávají oba naše zásobovací vozy, Petrova dodávka nabírá naše batůžky, je nám lehko, je krásně, sluníčko s nádhernými filmovými mraky a zelenými obzory. Jdeme polní cestou a děti si trhají a voní polní kvítí, někdo se zajímá, která květina je která a už se o to zajímá i někdo další, už je to pojmenováno. Chrpy z řepkového pole končí ve vlasech a v klouboucích. Jdeme podél nádherného, pravého a zdravého lesa. Co padesát metrů je mravenčí kupa. Sledujeme vrchol mravenčího království osvětlený paprskem slunce a Miriam ukazuje jak ochutnat kyselinu mravenčí. Trochu to mravenčí. Zjišťujeme, že z trávy jde udělat hudební nástroj – vábničku na hejkala.

Uhýbáme na odbočku k Asgardu. U cesty je čerstvý hrob místního zlatokopa a jeho záhadný vzkaz. Nacházíme (zatím jen) několik zlatých valounů a schováváme si je (mohly by se hodit na probíhající crowdfundigovou kampaň pro školní kapelu (viz penezdroj.cz), kterou teď stále připomínáme, v neděli nás čeká brunch se sponzory).

A už přicházíme na Asgard. Srub u jezera v lesích… Uau… Pohádka, nádhera, navíc i počasí stejně jako i mraky je stále filmové. Kde jinde prožít naplno svobodu a šťastný dar než v téhle přenádherné přírodě? Okolo srubu, který je tak vysoký, že se po postavení seschl o dvacet centimetrů.

Ukazuje se, že jezero je sice „jen“ rybník, ale to nikomu nevadí, ani kačenám, které nás tu provází podobně jako v Buštěhradu. Po cestě nám už i tak dobrý oběd chutná ještě víc, pak se scházíme u poradního ohniště a dohadujeme si pravidla pro Asgardský pobyt. O programu není potřeba příliš diskutovat, je jasný a za chvíli už první odvážlivci skáčou do vody. Nikdo se nakonec neutopí a jeden z nás se naučí plavat. Tři odvážlivci doplavou až na vzdálený protější břeh.

Přibližujeme dřevo pro večerní táborák. Hrajeme hry. Z okna srubu se na nás dívá Čoko. Zkoušíme na sobě hru Rovnováhy. Vymýšlíme nové hry, například válení sudů v pytli. K svačince je ovocný salát s nebo bez jogurtu. Petr bere flexi-lana a sestrojuje u dvou stromů bungee-ing, dospělí si nejsou úplně jisti, ale Petr je bezpečnostní technik, tak mu všichni důvěřujeme. Je to ohromná legrace. Jdeme se znovu koupat. Už bude večeře tak musíme končit. Před západem slunce prý bude duha…

P.S. Je tady velmi pomalé připojení, podařilo se mi protlačit alespoň tyto dvě fotky

SVP DF 2016 (18) (640x360)

 

SVP DF 2016 (6)

Úterý 31. 5. 2016

Den začíná dramaticky. Kolem druhé hodiny ranní dopadá náhlý déšť na sedm statečných, kteří spí venku pod širákem. Před usnutím pozorovali hvězdy a teď je budí nebeská voda. Během sekund jsou všichni i se svými věcmi v suchém náručí srubu. Prší až do rána.

Nový den už tvoří znovuobjevené slunce. Nad jezerní hladinou se jako duchové pohybují ranní páry. Děti propojují stružkami kaluže a ti, kteří to potřebují, si užívají vývojový úkol „bahno“.

V již dobře známém prostředí se rozbíhají další intuitivní i připravené hry. Největší instalací je visutá lanovka, na jejíž horní konec se leze po vysokém žebříku. Ani dospělé ke svezení nikdo nenutí, dětem v něm nikdo nezabrání. Lano je napjaté mezi dvěma stromy doslova k prasknutí, láká ale i k novým kinetickým pokusům. Děti brzy objevují možnost, nechat se s jeho pomocí ostatními vystřelit do vesmíru, tedy alespoň směrem do vesmíru. Nejprve se musí lano od jeho nižšího konce „sručkovat“ dolů a patřičně zatížit co největším množstvím těl – napne se tím jako tětiva luku. Šťastlivec, na kterého vyšla řada, je pak na povel, kdy dojde k uvolnění zátěže, vystřelen do výšky. Odlet dětí ze Země vypadá impozantně a počáteční přetížení si jistě nezadá s tím, co při startu zažívají opravdoví kosmonauté.

Náhle přichází další překvapení srovnatelné s nočním lijákem. Do tábora zavítá podivná postava v hnědém plášti a klobouku. Zkušení domorodci tvrdí, že to je cizinec, který u jezera obchoduje se zlatokopy, překupník, který nechce peníze – vyměňuje věci za zlato. Některým dětem připomíná Ondru, Ondra to ale podle všeho být nemůže. Hovoří o ztraceném zlatém pokladu a potřebuje spojence. Dohaduje se s dětmi, za jakých podmínek by jej šlo získat.

Začínají se dít podivné věci. Kruh dětí například postupuje táborem a na šňůrách drží uprostřed nosítko s pštrosím vejcem (překupník tu zřejmě za zlato směňuje i exotické zboží). Je to jedna z dovedností, které by mohly být potřeba na cestě za pokladem – pouze ten, kdo dokáže splnit takovéto nesplnitelné úkoly, se za ním bude moci vydat. A není to jen tak nějaká obyčejná „hra“. Za chvíli už i ti nejmenší trénují střelbu z opravdové vzdušné pušky. Začíná jít do tuhého… Poslední výzva spočívá v překonání více než dva metry vysoké a pět metrů široké sítě ohromného pavouka, která brání v dalším postupu. Její vlákna jsou jedovatá a nikdo se jich nesmí dotknout, všichni se zároveň potřebují dostat na druhou stranu… Uprostřed se můžeme vzájemně „podávat“ skrze síť, jak ale vyřešit problém prostupu sítí u prvního a posledního?

Večer nabízí chvíli odpočinku, někteří se jdou vykoupat, po jezeru plavou dvě plachetnice z kůry. Před večeří někteří v talíři pozorovali larvu vážky, znakoplavku, larvu pakomára, jepici, bruslařku a další „breberky“, správně bezobratlé našich rybníků.

Několik lidí řeší záhadnou šifru, a aniž to tuší, používá harwardské strategie z Visible Thinking. Při brainstormingu se dostanou až k prvočíslům… Další si u ohně opékají buřty, možná je to jejich poslední… Ano, už došly. Až se bude stmívat, vydáme se za pokladem…

Noc byla dobrodružná – šlo se přes nepřátelské území pro mapu, bylo slyšet prašivé kojoty, jejich vytí se mísilo se štěkotem srnců a signály sov. Nakonec jsme se vrátili všichni i s mapou cesty k pokladu. Chvíli se ještě zpívalo u ohně…

Někteří si prohlíželi výše zmíněné bentické i pelagické organismy ještě před spaním… Sladké sny…

Středa 1.6.2016

Dnes jenom stručně, nemáme čas: Ranní koupel v jezeře, někteří pak dělali nácvik vystoupení na nedělní sponzorský brunch (připomínáme se se šířením poplašné zprávy o našem projektu na penezdroj.cz!). Hrál se Bang.

V deset hodin nastal velký výlet do Houbového parku v Roseči. Vlastě se na něj nešlo, protože překupník nám schoval mapu a nějaké věci, museli jsme jej nakonec sledovat po šipkách. Ty ale náhodou končily právě u Houbového parku, takže jsme do něj nakonec dorazili. Na archeologickém nalezišti jsme tak, jak se předpokládalo, našli zkameněliny. Nejvíc se nám líbil mamutí zub a žraločí čelist nebo žebra pradávného hada, řešili jsme otázku života a smrti.

Hledali jsme bylinky a nakonec jsme naši i ty houby a pak i skvělé hřiště. Vykoupili jsme místní obchůdek a cestou zpátky jsme nacházeli rozsypané zlato nějakého roztržitého zlatokopa, takže za pokladem nakonec možná ani nebudeme muset nikam chodit?

Po příchodu do srubu se kluci nahoře dohodli, že se trochu poperou (na zem si dali žíněnky) a snad všichni jsme se stihli odpoledne a navečer ještě dvakrát vykoupat (poprvé to bylo v dešti, to bylo fakt super…). Ti, co v pondělí neplavali, plavou, ti, co lezli do vody do ní skáčou. Zahráli jsme si i další hry venku – fotbálek, bungee-running, lety do vesmíru… Někteří se někdy jen dívali anebo někdy i spali a vůbec jen tak byli… Prostě si to tu užíváme.

Večer bude oheň a asi si budeme chtít zazpívat nebo si možná zase zahrajeme i Městečko Palermo (když jsme ho předevčírem hráli poprvé, občané městečka odhalili všechny zlosyny).

SVPDF20168SVPDF20164SVPDF20163S2160194S2160155S2160131S2160093S2160062S2160043IMG_20160530_170553IMG_20160530_170410DSCN0654