Hodnoty školy

Východiskem pro hodnoty Donum Felix je přesvědčení, že „svět je příznivý“ (důvěřujeme světu, že má smysl). Chceme rozvíjet pozitivní přístup k životu. Důvěra, jak ji chápeme, nutně ústí ve svobodu a v sebeřízení. Důvěra, že já i ostatní „jsou v pořádku“. Z toho vyplývá dovednost nebrat si věci osobně a respektovat autonomii a potřeby u sebe i u druhých. Tato důvěra dále otevírá cestu k vzájemnosti a schopnosti efektivní týmové spolupráce a vedle svobody, odpovědnosti a vzájemného respektu je i výchozí hodnotou školy.

Praxe školy vychází mimo jiné z následujících předpokladů a strategií:

  • Učení je přirozené a děti se ze své podstaty chtějí učit. Vytváříme jim pro to podmínky.
  • Efektivní učení je založeno na vnitřní motivaci (pokud mi něco dává smysl, budu dělat i věci, které mne nebaví) a nejlépe probíhá v situacích reálného života.
  • Vnitřní motivace je vlastní všem lidem; pokud byla narušena vlivy vnější motivace (tresty, odměny, pochvaly a jiné formy manipulace), může trvat dlouho, než se znovu obnoví. Proto potřebujeme trpělivost.
  • Všechny činnosti (včetně těch, které jsou zdrojem chyb), kterým se dítě věnuje na základě vnitřní motivace, je možné považovat za učení.
  • Nikoho nemohu nic naučit (na základě své jednostranné vůle), může se to naučit jedině sám a já mu v tom mohu pomoci.
  • Za své učení je odpovědný žák, demokratická škola mu pro jeho učení vytváří základní podmínky: autonomii a svobodu, podnětné a inspirativní prostředí a podporu podle individuálních vzdělávacích potřeb.
  • Děti ve školním věku jsou kompetentní a podle svých dispozic se mohou podílet na rozhodování o chodu školy demokratickou cestou.
  • Při poskytování vzdělávání je vhodné kombinovat principy osobního růstu a kolektivní inteligence, ve které je schopnost dojít k řešení s využitím inteligenčního potenciálu sítě důležitější než individuální kompetence.

 

Náš přístup k poskytování vzdělávání vychází také z následujících trendů ve společnosti a na trhu práce:

  • Od přizpůsobení se a pasivity k vlastní iniciativě, objevování toho, kdo jsem, jaké jsou mé talenty a co pro mne znamená šťastný a smysluplný život.
  • Od závislosti na autoritě k autonomii a přijetí osobní odpovědnosti a iniciativy.
  • Od donucování, manipulace a dalších nástrojů vnější motivace k vnitřní motivaci, smysluplnosti a sebeřízení.
  • Od nedůvěry a boje k otevřené komunikaci a spolupráci založené na důvěře.
  • Od maximalizace výkonu za každou cenu k důležitosti sociálních dovedností a kvalitních vztahů.
  • Od práce jako nepříjemné povinnosti k práci jako radosti a součásti vnitřního štěstí.